8. září 2008

Praha kolmo 1

Letošní dovolenou jsme chtěli strávit trochu aktivně. A trochu kulturně. Nakonec z toho vyšel výlet do Prahy s koly, nechyběla prohlídka památek a návštěva koncertu.
Praha a kola? Nakonec, proč ne. Cyklostezek je tu habaděj. Lepších či horších. A já se teď konečně dostala k tomu, abych vám o nich trochu povyprávěla...


Neděle 17. 8. 2008
Ve dvě hodiny odjíždíme vlakem ku Praze. Naše bicykly poklidně spočívají v zavazadlovém prostoru, zatímco my až do Zábřeha stojíme v uličce. Na hlavní nádraží přijíždíme s půlhodinovým zpožděním. Klasika. Kola vykládáme a míříme s nimi do metra, kterým, na rozdíl od nás, pojedou zdarma. Na stanici Opatov vysedáme a jedeme k hotelu. TvrzZe čtyř výtahů je naštěstí jeden velký, takže nás celkem pohodlně vyveze do sedmého patra a ani zaparkování v chodbičce hotelového pokoje nám nečiní problémy. Dáváme si sprchu a míříme metrem do Chodova na nákup něčeho malého k večeři a snídani. Zpátky se vydáváme pěšky kolem Chodovské tvrze (odlov kešky).

Pondělí 18. 8. 2008
Hurá na kola! Po snídani se vydáváme po trase A22 z Opatova přes Chodov a Kunratický les do Braníku. KrčCyklotrasa je moc pěkná a až na jedno podivně umístěné návěstí je dobře značena. Zastavujeme u Krčského zámku pro keš. Frčíme kolem branických hřišť až se dostáváme k Barrandovskému mostu. Navzdory obavám se tu na kole jede poměrně dobře, nemusíme kličkovat mezi auty, akorát ty výfukové plyny (blee). Tady navazuje na končící ádvaadvacítku cyklotrasa ŘE-HL, po které chceme dojet až na Bělohorskou ulici.

Zde profil trasy
Zvětši kliknutím na obrázek

Podjížídme tzv. Pražský Semmering a dostáváme se do krásného Prokopského údolí. Chládek, krásná silnička bez aut, idylka. Zastavujeme u jezírka, na jehož hladině se kolébají labutě. Z nedaleko visícího letáku se dozvídáme, že tihle dva nádherní ptáci mají polámaná křídla a nemohou odletět jinam. Jsou tedy odkázáni na potravu, o kterou se s nimi kolemjdoucí podělí. Dnešní oběd jim zajišťuje zamilovaný pár přicházející chvíli po nás. Téměř na konci údolí zjišťuju, že můj cyklocomputer (neboli digitální tachometr) vypověděl službu. Měří čas, ale ne rychlost. Ach jo.
Vjíždíme do sídliště. U kostela Sv. Jakuba ve Stodůlkách lovíme jubilejní keš #200. Následující úsek je neustálé projíždění průchodů v panelácích. Panelové "tunýlky". Někde u Motola opět křižujeme železniční trať; u kešky v březovém hájku potkávám "kolegu kačera" z Prahy. Cesta je v pohodě až na pár ukazatelů zarostlých okolní vegetací tak, že nejsou vidět. Asi dvakrát špatně odbočíme.

Konec stezky ŘE-HL. Kousíček po Dvěstejedničce a jsme v cíli našeho dnešního výletu. U obory Hvězda.


Chvíli se projíždíme po cestičkách a sbíráme indicie pro další poklad. Přitom si čteme naučné tabule a vzděláváme se. Hodinky ukazují skoro půl třetí, přichází hlad. Nacházíme restauraci se zahrádkou a dokonce i stojanem na kola. Výborný obídek, po kterém můj cyklokompjůtr začíná opět pracovat. Jak se později ukáže, pouze na půl hodiny.
Lovíme kešky v oboře a znovu si prohlížíme letohrádek, který je bohužel zavřený (pondělí, no). Přehodnocujeme síly (zejména moje); změna plánu. Nepojedem zpět na Opatov, nýbrž dojedeme do Holešovic a odtud to vezmeme na hotel metrem. Vytahujeme zakoupenou cyklomapu Prahy a studujeme trasu. Nuže, po BŘ-LE z Břevnova na Letnou.
Hned na Bílé Hoře se nám značka ztrácí, následně ji nacházíme za Ladronkou. Zdejší park je úžasný, po cestě tu proudí davy in-line bruslařů, počasí je příjemné. Zatím máme dobrou náladu. Jedeme kolem Strahova, když tu se značka ztrácí znova a tentokrát definitivně. Koukáme do mapy. Bohužel měřítko 1:30000 se v kritickém místě ukazuje jako nedostatečné. Zkoušíme pár ulic, ale nikde nic. Jdeme po chodníku směrem k Pohořelci a narážíme na panel s mapou, snad nám pomůže se zorientovat. Nechápeme - v legendě je znak "Zde stojíte", ovšem naše stanoviště očividně být v tomhle plánu nemůže. Nacházíme se mimo výřez mapového pole, asi sto metrů za rámem. Dle naší papírové mapky vytyčuji další směr našeho putování a nadávám si, proč jsem nestáhla podklady z prazskecyklostezky.cz. V jedné z uliček za Pohořelcem se náhle s BŘ-LE opět shledáváme. Vede nás kolem Mariánských hradeb až na Letnou, kde je skoro stejně krásně jako na Ladronce.
Poslední cyklotrasou je č.2, po ní bychom rádi do Stromovky. Není nám to ovšem přáno. Chybějící (nebo neviditelná?) značka způsobí, že neodbočíme a dojedeme na jakousi rušnou ulici (Bubenskou, tuším). Značně nasraní rozladění vytahujeme mapu. K metru to bereme po chodníku, občas kolmo, občas pěšmo.
Konečně nasedáme do posledního vagónu a hurá do hotelu, do sprchy.

Pondělí: 53,5 km (dle Miláššškova tachometru); 11 kešek; čas: 8,5 hodiny (včetně pauz, oběda a jízdy metrem).
Zhodnocení cyklostezek: Z Opatova na Hvězdu dobré. Značení v pohodě, cesta příjemná (hlavně Prokopským údolím). Od Hvězdy na Letnou hrůza. Kromě Ladronky nic moc stezka, značení nepřehledné (nebo chybějící?). Zmatek.

P.S. Pokračování zase příště...

8 komentářů:

  1. Vodorovněmožná příště. Nebo třebas rovnoběžně :-hihi

    OdpovědětVymazat
  2. Jedna keš na 4,86 km. Není to málo?

    OdpovědětVymazat
  3. Není to málo, Antone Pavloviči... teda Kamio (ta narážka na Cimrmana mi prostě nedala pokoj).
    Problém byl v tom, že... jednu keš jsem omylem přejeli a nechtělo se nám vracet, jednu jsme nenašli a jednu jsme ani hledat nemohli, neboť se asi metr od ní válel párek postarších milenců. Tím bychom srazili průměr na nějakých 3,82 km/keš.
    Dalším faktorem je taky menší hustota keší na okrajích Prahy.

    OdpovědětVymazat
  4. Ovšem, párek postarších milenců... to jest asi tak v mém věku?! ;-)

    Ty bláho, štyry kiláky na keš. To znamená, že třeba cestou do práce minu necelé tři keše! Asi začínám mít strach... všude jsou keše... pomóc!! :)

    OdpovědětVymazat
  5. 2KamioPostarším párkem milenců byl míněn věk lehce přes padesátku, což, předpokládám, nejsou tví vrstevníci...
    Pán, s pivní bříškem a řídkou prošedivělou vlasovou pokrývkou; paní, věčně mladá jako Helenka Vondráčková. Leželi na dece, vrkali jak dvě hrdličky, no jako by jim bylo dvacet.
    Nemám jim to za zlé, hlavně, že se mají rádi, ale... ne v blízkosti keše!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Předpokládáš zcela správně;-) Ne v blízkosti keše! Co ale dělat, když je hustota keší na kilometr čtvereční větší, než hustota míst, kde se dá v klídku vrkat? Asi bude potřeba založit nějakou Státní komisi na regulaci keší, která by to vyřídila ve veřejném zájmu;-))

    OdpovědětVymazat
  7. Komisi neeJednak pravidla geocachingu hustotu keší upravují, keše od sebe musí být vzdáleny minimálně 0,1 míle (528 stop, 161 metrů), a jednak bez všudypřítomných mudlů už by to nebylo takové vzrůšo. Takže, ať se každej rozvaluje, kde chce. V tomhle počasí, co je teď, se beztak nikdo venku na lavičce moc dlouho zdržovat nebude.

    OdpovědětVymazat

Díky za komentáře!