Den první a druhý

Kaunas (Litva)

Tak jsem se konečně dobrala na konec pouti, fotokniha je objednána, pohlednice připraveny k vytisknutí a rajče bude brzy nasyceno. První část cestovatelského deníčku je tu.

Den první

Na poznávací zájezd Pobaltí a Petrohrad jsme vyrazili 15. srpna. Tento den by se nejspíš měl označit jako nultý den dovolené, protože nás čekal pouze dlouhý přejezd, ale svou podstatou to stejně byl první den Cesty s velkým "c".

Na starém olomouckém autobusovém nádraží jsme to odpoledne čekali jen my čtyři - rodičové, já a Milášššek. Později k nám přibyl ještě bývalý Miláššškův spolužák Mirek, od kterého jsme se dověděli, že průvodkyni nám po celých jedenáct dní zájezdu bude dělat jeho přítelkyně Jitka, mimo jiné také Miláššškova spolužačka (ten můj chlap má známý všude :-úsměv).

Autobus značky BOVA, téměř zaplněný Čechy a Jihomoraváky, dorazil s menším zpožděním, takže Ostrava nás už vítala rozsvíceným pouličním osvětlením. Hranice jsme překračovali před půlnocí, a pak... Nevím, protože jsem se nechala ukolébat polskou dálnicí. Narozdíl od bdícího partnera, kterému stísněné prostory v busu moc spánku nepřinesly, jsem tak neviděla ranní Varšavu (ranní = kolem čtvrté hodiny ráno). Kdy přesně jsme se dostali na polsko-litevské hranice už nevím, v hotelu na Zeleném kopci jsme se ale ubytovávali kolem jedné odpoledne místního času (v Litvě je totiž o hodinu víc než u nás).

Den druhý

Ještě se vrátím k ránu - když jsem se jakž takž probudila, byli jsme ještě v Polsku. U města Augustów nás vyděsil billboard s Helenou Vondráčkovou propagující zmrzlinu. (Jestli je chuť těch nanuků tak "přírodní" jako zpěvaččin vzhled, tak teda potěšpámbu!) Cesta pak vedla dál na hraniční přechod Suwalki. Pasová kontrola proběhla rychle a bez problémů. Ocitli jsme se v Litvě (litevsky = Lietuva) a posunuli hodinky o 60 minut vpřed.

Jako všechny pobaltské republiky je i Litva placatá zemička plná čápů (náš čapí rekord - 79 čápů bílých na jednom malém poli) a krav (v Lotyšsku dokonce modrých). Že už nejsme u našich slovanských krajanů si člověk uvědomí okamžitě při čtení nápisů kolem silnic. To je samé salonas, klubas, boulingas, propanas-butanas. Bohužel litevština není jen o přidávání přípony -as, o čemž jsme se rychle přesvědčili v Kaunasu. Pobaltský jazyk, no. Pro nás úplná hatmatilka. Dodneška mi v hlavě utkvěly tyto výrazy: viešbutis (hotel), gatvé (ulice), kalnas (kopec), švyturys (maják - také značka piva), labas (ahoj). Jakmile přejedete do Lotyšska všechna slovíčka se vám pletou dohromady, takže ta výše uvedená jsou jen ta, kterými jsem si skutečně jistá.

Jak už jsem zmínila, kolem 13,00 jsme se ubytovali v hotelu na Zeleném kopci "Žaliakalnio". Z našeho pokoje v sedmém patře byl nádherný výhled na město, mohla jsem se kochat přímo z postele, která byla jen kousek od prosklené stěny, takže jsem měla pocit, že když v noci spadnu, skutálím se dolů až k řece Nemunas.

Po osvěžující sprše, která zřejmě díky nestálému tlaku vody ve vyšších patrech měla trochu podobu skotských střiků, se náš zájezd pod vedením průvodkyně Jitky vydal na prohlídku centra. Nejdřív jsme vystoupali na střechu kostela Kristova vzkříšení (viz fotky dodávané postupně na rajče), pak se svezli dolů historickou lanovkou, podobnou naší pražské-petřínské. Zatím, co jedna část zájezdu poté navštívila Muzeum čertů, druhá část si udělala procházku po Aleji vítězství.

Kaunas je celkem pěkné město na soutoku řek Nemunas (Němen) a Neris, kromě mnoha kostelů je tu krásný gotický Perkunasův dům, radnice zvaná Bílá labuť a zbytky středověkého opevnění. Mezi klasickými cihlovými činžáky můžeme najít spoustu dřevem obložených tradičních domků se zahrádkou, které nám připadají jako ideální "víkendové chaloupky", ale tady se v nich opravdu celoročně bydlí. Bohužel jak v Litvě, tak i v Lotyšsku, je dost z nich ve špatném stavu. Odlupující se omítka nebo ztrouchnivělé dřevo, špinavá okna, balkony, držící už jen díky břízkám, které z nich vyrůstají, to vše ostře kontrastuje s nablýskanými vozy známých automobilek, které se prohánějí v ulicích. Žádné auto starší pěti let. Žádná stará škodověnka, Lada, malý Fiátek... Samé Audi, BMW, Mercedes, Porsche. V životě jsme neviděla tolik luxusních značek jako za ten týden v Pobaltí. O limuzínách nemluvě. V těch se tu totiž projíždějí svatebčané - zajímaný zvyk, že? Představte si úzké uličky středověkého města a desetimetrovou bílou limuzínu s juchající nevěstou. Zážitek z litevské Klaipédy. Ale o té zase až příště...

---

Další části cestopisu z Pobaltí: Den třetí, Den čtvrtý, Den pátý, Den šestý, Na hranici estonsko-ruské, Den sedmý, Den osmý, Den devátý, Den desátý, Růže z Turaidy, Den poslední

---